Kam se dostalo sbírání hokejistů? Roy vs. Bedard aneb paradox dnešního trhu
Poslední dobou se hodně zamýšlím nad tím, jak neuvěřitelně se proměnil trh a vydávání hokejových karet za poslední dekády. Nedalo mi to a postahoval jsem si data o vydaných kartách některých hráčů z tcdb.com. A co jsem se dozvěděl?
Počet různých karet v nováčkovské (rookie) sezóně
Když v únoru 1985 vlétl do ligy jako nováček Patrick Roy a hned s Canadiens vyhrál Stanley Cup, měl v následující sezóně pouhých 13 různých karet (z nich za zmínku stojí pouze dvě — 1986 O-Pee-Chee a 1986 Topps). Jak jsou na tom dnešní mladé pušky?
- Patrick Roy (1986-87): 13 karet
- Sidney Crosby (2005-06): 303 karet
- Connor McDavid (2015-16): 562 karet
- Macklin Celebrini (2024-25): 810 karet
- Connor Bedard (2023-24): 1 299 karet!
Chápete to? Bedard měl v první sezóně 100× víc různých karet než Roy.
Podpisové šílenství: McDavid vs. Roy na 15 let
Ještě zajímavější je pohled na celkový počet kusů podpisových karet vydaných v jejich nováčkovské sezóně (počítáno striktně přes limitované karty, ty bez limitu nepočítám):
- Patrick Roy: 0 kusů
- Sidney Crosby: 3 794 kusů
- Macklin Celebrini: 5 593 kusů
- Connor Bedard: 7 561 kusů
- Connor McDavid: 8 257 kusů
Perlička na závěr: Patrick Roy měl za prvních 15 sezón méně podepsaných karet (necelých 8 000) než McDavid za svou první sezónu. A to mluvíme o Royovi, který má dnes na trhu celkově téměř 30 000 podpisovek a v historických tabulkách podle počtu podpisů moc výše postavených hokejistů nenajdete.
Co je vlastně „true rookie“ a kde je limit?
V éře jmen jako Howe, Gretzky, Lemieux nebo Roy existovala jedna, maximálně dvě nováčkovské karty. Když se řekne rookie karta Maria Lemieuxe, všem se vybaví ikonický kousek 1985 O-Pee-Chee, kterých je se „Super Mariem“ v PSA 10 na celém světě pouhých 48 kusů (plus 79 kusů Topps verze, kterou ale většina za tu pravou RC nepovažuje). Je to konečné, neměnné číslo. Konečná vzácnost.
A dnes? Jako hlavní nováčkovská karta se berou Young Guns. Jenže ta kromě base verze vychází v dalších variantách: French, Silver Foil, Clear Cut, Speckled Rainbow, Exclusive, Deluxe, High Gloss, Clear Cut Exclusive, Silver Outburst, Red Outburst, Gold Outburst, Acetate… A pokud vám to nestačí, můžete za tu „správnou“ kartu považovat Future Watch Auto (FWA), verzi Patch (FWAP) nebo rovnou The Cup RPA. Moderní hráč sice může mít kartu v limitu /1, ale vedle ní existují desítky dalších paralelních verzí, o kterých jiná skupina sběratelů tvrdí, že právě to je ten „must-have“ grál.
Finanční paradox, který mi nejde do hlavy
I přes tohle obrovské množství karet a násobně vyšší náklady si novodobé hvězdy drží v PSA 10 cenovky v tisících dolarů. Vrcholem všeho je pro mě nedávný prodej: The Cup Gold Rookie Patch Auto (/10) Macklina Celebriniho se vydražila za neskutečných 64 500 $.
V tu samou dobu se přitom 1985 OPC Mario Lemieux v PSA 10 (připomínám, jen 48 kusů na světě!) prodává za 44 000 $ a na Fanatics visí v sekci Buy Now za 50 000 $ — a nikdo ji hned nebere.
Jak je možné, že trh oceňuje moderní, ultra-limitovaný dvousetový produkt u kluka na začátku kariéry výše než jednu z nejikoničtějších a nejvzácnějších vintage karet historie s jedním z nejlepších hráčů všech dob?
Kam tenhle trend povede? Jsou dnešní ceny moderních karet dlouhodobě udržitelné, nebo se jednou všichni vrátíme k té starší klasice — a posledních 20 let budeme brát stejně jako počátek devadesátek, za další „Junk Wax Eru“?
